9 rad blogera začínajícím blogerům

1. Chcete blogovat? Tak blogujte

Nemá smysl na něco čekat. Chce to jen jistou přípravu, ostatně tak jako všechno. Rozmyslete si co a jak chcete psát, pro koho a jak často chcete blogovat, a začněte. Dá se psát i na nečisto a pak všechno pěkně postupně publikovat. Díky přípravě a neveřejné generálce se vyhnete technickým komplikacím i neustálého překopávání blogu. Ale pokud jste střelci, tak prostě začněte a zbytek se vyřeší za pochodu.

 

2. Blog je vaše dítě a tak k němu přistupujte

Je to kreativní činnost. Vy jste blog stvořili. A vy ho taky můžete “zabít”. Při životě ho bude udržovat vaše (v ideálním případě) pravidelná aktivita a taky přátelé. Reální i virtuální. Poproste kámoše, aby vás v začátku podpořili a věřte, že váš blog si své virtuální kamarády pak najde sám. A když ne, prostě si je kupte v podobě lajků na facebooku nebo giveaway akcí. Není to podvod, někteří blogeři to tak dělají. Je jen na vás, jaký typ “výchovy” zvolíte. Vy jste rodiče a jen vy víte, co je pro vaše dítě dobré. Podstatná je péče a pozornost. Tak se tomu svému dítěti sakra věnujte, když už jste si ho pořídili!

3. Chce to odvahu, dámy a pánové

Můžete být sprostí nebo upjatí, přehrávat, všechno na sebe vykecat nebo naopak detaily pěkně odkrývat postupně, vše záleží na strategii a plánu, který si pro svůj blog zvolíte. Ve své podstatě můžete všechno, jen se nesmíte bát. Strach z reakce na vaše blogování zabíjí múzu, vtip i pointu. Když píšete, nesmíte myslet na faráře, ani na svou babičku, jak pravil klasik. A toho se držte.

4. Nejste pětisícovka

Pokud jste se rozhodli, že budete blogovat, tak se připravte i na reakce, které se vám třeba líbit nebudou. Tak to prostě je. Nejste pětitisícovka, abyste se líbili každému. Někdy jsou komenty kreativní kritikou a někdy jsou to jen hejty. Je jen na vás, jak k nim přistoupíte. A i když je blog vaše dítě, neberte si to až tak osobně.

5. Pište, pište!

Stejně jako byznys potřebuje plán a pravidelnost, tak i váš blog bude fungovat líp, když budete dodržovat základní pravidla a jistou četnost příspěvků. Výhodou je, že pravidla si určujete sami, nicméně staré dobré “kuj, dokud je železo žhavé”, funguje i v blogování. Když si čtenáři na něco zvyknou (ehm, vy je na to naučíte), tak si to nekazte nečinností. Publikování se dá většinou přednastavit, proto není třeba se stresovat. Takže pište, pište, publikovat i mazat se dá vždycky.

6. Co kus, to originál

Víte o čem chcete blogovat, ale máte pocit, že už něco takového existuje? No, ale to přece není problém. Musíte být prostě jen jiní. Osobitější. Lepší? Kreativnější! Nebo děsivější. To máte jedno. I tak to klapne. Hlavně to buďte vy. Je to váš blog a měl by sledovat záměr, kvůli kterému blogujete. Jakmile víte proč, víte i jak. Nejsou tu pravidla barev, fontů, stylu, ani ničeho podobného. Je to jen o vás. A na to nikdy nezapomínejte.

7. Neopisujte, ale inspirujte se

Občas se dostaví pocit, že prostě nemáte o čem psát. Ve skutečnosti to tak není, protože vždycky máte o čem psát. Jen je potřeba začít. Jakkoliv. Malou berličkou, kterou si pomůžete na cestě k dobrému příspěvku, může být příspěvek někoho jiného. Ne že byste měli opisovat, ale kreativní práce někoho jiného může naopak probudit vaši spící kreativitu. A proto doporučuju číst. Knihy, noviny, blogy, reklamní slogany, cokoliv. Chodit do kina i do divadla, poslouchat hudbu, navštívit výstavy a nechat se inspirovat.

8. Dělejte si poznámky, budou se hodit

Psaní blogu je jako paralelní život, který se odehrává v hluchých chvílích vašeho “hlavního” života. Dost často píšete články ve své hlavě, zatímco jedete do práce, čekáte u doktora nebo jen tak sledujete co se kolem vás děje. Inspirace je všude. Zapisujte si nápady a postřehy, odposlechnuté rozhovory a témata, co vás zaujala. Těch hluchých chvil není tolik a málokdy můžete jejich délku trvání ovlivnit. Protože zatímco si v hlavě píšete další text, život pádí dál a někdy se holt přihlásí o slovo v té nejméně vhodné chvíli.

9. Je to jen blog

Ať už se vám to líbí nebo ne, je to jen blog. Je to dobrý sluha, ale špatný pán. Udělejte si ze svého blogu radost a ne starost. Choďte si na svůj blog odpočinout. Používejte ho jako nástroj k sebereflexi, pobavení, sdílení, seznamování, komunikaci (s přáteli živými i imaginárními) a vlastně k čemukoliv chcete. Jen ne k žití. Od toho je tu reálný čas a prostor a ten si nenechte nikým a ničím vzít. Ani svým blogem.