„ Své oči můžeš zavřít

před tím, co nechceš vidět,

ale své srdce nikdy nezavřeš

před tím, co nechceš cítit.“

Smítko v oku

 

Život nebo smrt

„Chtěl jsem se zabít.“ překvapil mě.

Prožíval psychické vypětí a někdo mu poradil, aby sedl do auta, že si po dálnici provětrá hlavu. Právě za volantem ho přepadl pocit, že jeho situace je nezvladatelná a lepší bude ukončit život. Byl to jeden chvilkový pocit, a už tu nemusel být. S přibližujícím se betonovým sloupem dálničního nadjezdu, jak mu namlouval ten pocit, měl ideální příležitost.

Neudělal to. V poslední chvíli jednu myšlenku vyměnil za druhou. Smrt za život. Touhu peklo v sobě porazit, ne mu podlehnout.

„Proč jsem měl ten zoufalý okamžik zažít“ ptal se mě.

„Proč nás mysl staví na okraj vlastní zkázy, když na každý problém, který vyrobí, musí v téže hlavě existovat řešení? Proč jsou chvíle, kdy si nedokážeme odpustit to, že jsme lidé?“

 

Hladové srdce

„Konečně!“ zvolala radostí. Konečně totiž potkala protějšek, který se zdá být její spřízněnou duší. Veškeré city, naděje, energii, uspořené za ty roky do něj vložila. A pak …. Zjistila, jak moc jí lže.

Tolik let čekala. Tolik snila. Tolik let teď trpěla. Proto pořád tolik doufala.

Nechtěla ho opustit. Přece ho milovala. A chtěla věřit každému jeho slibu, že se změní. Měla to, čemu říkám – syndrom hladových srdcí.

Všechna srdce sní i lež, když jsou delší dobu hladová.

„Proč mě bolí přítomnost, když jsem s ním? Proč mě bolí i představa budoucnosti bez něj? Proč mám pocit, že mu nemám věřit, ale zároveň se bojím, že pak nebudu věřit nikomu? Proč mám vlastně strach ze všeho – z toho, co příště bude schopen udělat on …. z toho, co pak v reakci budu schopna udělat já …. , i z toho, čeho nikdy schopná nebudu? Proč se bojím toho, co je, co bude, i toho co možná nikdy nebude?

Proč se bojím toho, co znám, ale i neznám?“

 

 

Všechny takové příběhy končí dotazem: „ Proč se nám to děje?“

Každá taková zkušenost je jako smítko v oku.

Přijde to kdykoliv, zvláště když to nečekáte. Pálí to, svědí to, bolí to.

Nedokážete vidět lepší svět. Chtěli by jste to vyplavit, vyčistit, vyjmout, ale nepomáhají ani slzy, ani čas.

Tento blog – příspěvek je odpovědí , proč se nám to děje. Je určena všem , kteří už někdy smítko v oku měli nebo stále mají.

 

Najdeme i odpověď na otázky:

• Proč nám život dal oči, které pomáhají s orientací v hmotném světě?
• Proč to podstatnější vidět nemáme? Proč je to zařízeno tak, že vidíme jen úsměv, ale ne bolest a přetvářku?
• Proč slyšíme hezká slova, ale ne lež, kterou obsahují.

Lidé rádi hodnotí druhé podle vzhledu. Mnohem větší bohatství je uvnitř.

 

Zavřete oči a tento příběh se vám bude dobře číst. Mnohem lépe se vám bude číst i v lidech.

 

S úctou Milan Hloušek