Svět, ve kterém žijeme a který nevidíme

Když jsem jako malý, pozoroval hvězdy, tak kromě toho, že nepadají, mě zaujalo ještě, že hvězdy se pohybují – na východ a pak na západ. Přemýšlel jsem 3 měsíce, proč tomu tak je. Pochopil jsem, že hvězdy obíhají na nebi v určité kružnici, naše země obíhá okolo Slunce, že máme Měsíc, máme čtyři roční období a na opačném konci světa v rovníkové oblasti, mají pouze pořád léto, že existují deštné pralesy, pouště jako Sahara a Gobi.

Vesmír chce, abychom pochopili:

I když se v přírodě všechno opakuje, nic nezůstává stejné.

Změna je skryta paradoxně právě v tom opakování.

Současný svět

Nějak dnes cítím, že potřebuji předat mé vnímání na současnou situaci. Morálka natlačila všechnu životní mízu a energii do úzkých hranic své mysli. Nemůže v ní proudit. Celé její chování je vždy řádné, škrobené a upjaté, vždy je připravena vidět každou situaci černobíle.

Číhá v mysli každého, kdo byl vychováván ve strnulých názorech o dobrém a špatném, hříchu a ctnosti, přijatelném a nepřijatelném, morálním a nemorálním. Je důležité mít na paměti, že všechny tyto rozsudky naší mysli jsou výsledkem naší podmíněnosti. Teprve tehdy, když se osvobodíme z klece naší výchovy a dosáhneme pravdy vlastního srdce, můžeme začít vidět život takový, jaký doopravdy je.

Existuje snad někdo jiný mimo náš svět, kdo má zájem na rozvíjení přírody? A pokud někdo takový existuje, proč dovolil, abychom si přírodu neurvale podmaňovali, ačkoli ona je naší matkou, my z ní pocházíme a jsme její součástí?

S úctou Milan Hloušek